Aprílové, stříbrné finále

Autor: Pavel Mecerod| Datum: 10. 4. 2012| Rubrika: Mládež| Sezona: 2011–12

Letošní aprílový 1. duben jsme doma očekávali více, než kdy jindy. Hned po probuzení se sice vymýšlí legrácky na členy rodiny, ale jen v rychlosti. Nemáme totiž moc času, a tak už po osmé hodině sedíme v autě a vyrážíme směr Olomouc, kde čeká nadějného rosického kuželkáře Honzíka, mého syna, finálový turnaj Poháru mladých nadějí.

Tam se probojoval ze šesti jednotlivých turnajů, a tak jedeme minimálně udržet průběžné druhé místo v kategorii mladších žáků z celé ČR. Nálada v autě je výborná a věříme, že nám vydrží celý den. Když však míjíme ceduli Olomouc, začínám cítit mírné chvění po těle. Říkám si, vždyť jedu v roli otce, trenéra a to musí být přece jednodušší, než jet v roli hráče, kterou dobře znám. Na Honzíkovi se však žádná nervozita neprojevuje, a to je dobře.

Přijíždíme ke kuželně, lépe k hale s osmidráhovou kuželnou, jedinou a největší v ČR. Vstupujeme do hlediště, které je již téměř plné. Čtyři žákovské kategorie po 16 finalistech + doprovod vydá pěknou hromádku lidí. Jdeme se registrovat, následuje hromadný nástup, uvítací proslovy, společné fotky a první skupina hráček a hráčů může jít na to. První dvě dráhy jsou určeny mladším žákům, což se týká i nás. Dráha 3 a 4 je pro mladší žákyně, 5–6 pro starší žáky a na 7–8 budou bojovat starší žákyně. Nastupuje se dle umístění – průběžného pořadí po základních turnajích. Prostě to nejlepší na konec. I Honzík dle průběžného pořadí nastupuje až v poslední dvojici.

Většina rodiny už má již „osezený zadek“ z tvrdých lavic v hledišti a tak odcházíme do místní restaurace. Honzík ale zůstává v hledišti, velmi ho zajímá dění na drahách. Nesmí mu nic uniknout. Nakonec se nechá přemluvit alespoň na rychlý, malý oběd. Blíží se 14. hodina a čas nástupu Honzíka na dráhy. Tak rychle do šatny, převléknout a rozcvičit. Převléknout se musím i já, coby trenér, abych mohl sedět přímo za hráčem a snažit se mu alespoň radami pomoci. Opět se nechávám unést atmosférou a začínám se rozcvičovat i já. Nejraději bych šel na dráhy sám. Honzík je již také převlečen a rozcvičen. Aby se dostal do správné teploty, nabádám ho, vyběhni si několikrát nahoru a dolu schody do hlediště. Honzík to bere poctivě, nahoře je raz dva, běží dolů a pozor, klouže mu noha a padá ze schodů dolů. Ve mně by se krve nedořezal. Snažím se mu pomoci, ale jsem daleko. Naštěstí se Honzík chytá zábradlí a nepadá úplně. Štěstí stojí při nás. Nic se mu nestalo.

A je to tady. Honzík nastupuje na dráhu číslo jedna, já usedám za něho. Následuje představení hráčů, pozdravení se se soupeři a první zkušební hody. A jdeme do toho. Čeká nás 60 hodů sdružených. Honzík začíná sedmičkou. I další hody jsou krásné, přesto je vidět, že některé hody by si zasloužily více sražených kuželek. Přesto na 15 hodů do plných srážíme 94 kuželek, což je skvělé a je to více, než soupeř hrající na dráze č. 2, který je v průběžném pořadí na 1. místě. Dorážka se vyvíjí také dobře, ale pořád nám chybí nějaká rychlejší devítka. Nakonec na jedničce celkem 133 kuželek, což je o 3 více, než soupeř. Super, vypadá to, že útočíme na první místo. Na dráze 2 začínáme opět skvěle, dokonce nám padá i hodovka, tedy všech devět kuželek najednou. I další hody jsou krásné, zodpovědně hrané. Pociťuji, že štěstíčko nyní trošku chybí. Krásné hody jen těsně míjí první kuželku a hodně nám padají „jen“ pětky. Říkám si, v dorážce se to bude hodit. Nicméně na plné shazuje Honzík pouze 80 kuželek a soupeř nás již lehce přehrává. Začíná dorážka a opět to nepadá, jak jsme zvyklí z domácí kuželny. Každopádně Honzík se s tím pere jako lev nebo jako rosická štika. Z hlediště se ozývá „Meco, do toho!“

Soupeři se však daří víc a už to vypadá, že nezvítězíme. Víme ale, že bude rozhodovat každá kuželka na celkové umístění, a proto bojujeme až do konce. Je tu konec utkání. Na světelné tabuli pod jménem Jan Mecerod svítí výsledek 252 kuželek. U soupeře 264 kuželek, což je i dnešní nejlepší výkon. Náš výsledek znamená 5. příčku ve finálovém turnaji. S napětím však čekáme na celkové pořadí. I když jakákoliv medailová pozice by pro Honzíka, mě i rosické kuželky byla velkým úspěchem, trochu se bojíme, že to bude znamenat „jen“ bronz. Výsledky sečteny, vytištěny a pořadatelé je jdou nyní oznámit. Na třetím místě se umístil… Chvíle napětí. Je to hráč z TJ Blatná a my už víme, že stříbro je naše. A opravdu. Slyšíme „na druhém místě v kategorii mladších žáků se umístil Jan Mecerod z KK Slovan Rosice“. Super. Krásný úspěch. Ani moc nevnímáme, že na prvním místě se umístil Honzíkův soupeř z drah David Urbánek z Rychnova nad Kněžnou. Radost umocnil stříbrný pohár, diplom a věcné ceny od sponzorů. Skvělá nálada pokračuje. Následují fotky na památku, i s rodinnými příslušníky, kteří přijeli Honzíka podpořit.

Situace si prý žádá najít nějakou olomouckou cukrárnu. Nedaleko od kuželny ji nacházíme a docela ji vyjídáme. Ještě je potřeba odeslat dobrou zprávu na všechny strany. Mobilní telefony cvakají a zprávy letí do světa. V Rosicích máme dalšího nadějného kuželkáře. Asi není nutno dodávat, že jako otec i předseda KK Slovan Rosice jsem na svého syna Honzíka pyšný. Tak ještě jednou moc gratuluji.

• Závěrečný zpravodaj Poháru mladých nadějí (PDF, 1,1 MB)