Náš výlet na Morendu

Autor: Karel Ustohal| Datum: 10. 10. 2011| Rubrika: Muži A| Sezona: 2011–12

V sobotu 8. 10. 2011 si hráči rosického Áčka udělali krásný výlet na vzdálenou kuželnu na Morendě. Dle domluvy celého týmu se cesta mimořádně nekonala naším standardním vozítkem, ale využili jsme výhod IDS-JMK.

Soupeři ale neponechali nic náhodě a již na první nástupní zastávce autobusu nás začal zpracovávat jejich hráč Luba. Bohužel pro mě měl velkou váhovou převahu a nemohl jsem se mu účinně bránit. Ale hned na druhé zastávce se váhový poměr hlavně díky Jirkovi vyrovnal. A když k tomu připočteme Ivošových 30 kilo, už jsme vedli. Na třetí zastávce se připojil Miros a dokonce náš fanoušek Peťa. Člověku se ani nechce věřit, jak velké město jsou Rosice, když mají tři autobusové zastávky… Konečně kompletní jsme obsadili celou zadní část autobusu a mohli se radovat z jízdy, zvláště když Jirka vytáhnul svoji vynikající malinovku.

Pro některé to byl opravdu zážitek. Po deseti letech vození si zadečku v autě se nestačili divit komfortu hromadné dopravy. A to je ještě čekal mnohem intenzivnější zážitek! To jsme museli na jeho žádost čekat deset minut na šalinu, jen abychom se svezli jednu zastávku a náš spoluhráč mohl otestovat tvrdost sedaček. Ano, byl to zážitek, však jeho spokojený výraz říká vše.

Konečně jsme dorazili na Morendu, kde se k nám připojili brněnští syčáci Jara s Peťou, a mohlo se do hospody na uvítání se soupeři. No dobře, tak rychlé to nebylo. Ještě jsme museli čekat na pana hostinského, než otevře a posléze ještě deset minut na to, až se nachladí pivo. Ale čekání se vyplatilo a nakonec měl každý ten svůj půllitřík lahodného moku. A mohlo se na sestavu. No dobře, tak rychlé to nebylo. Známe Jirku, jak s námořnickou rozvahou přemýšlí nad sestavou a hloubá a hloubá. No a když mu do toho ještě někdo kecá, pak hloubá ještě hlouběji. Ale nakonec se dočkal i Miros a mohlo se do šaten a na nástup.

Teď by se slušelo něco o zápase. Vyhráli jsme. A mohlo se slavit. No dobře, k zápasu toho přidám vícero. Jara Miku od první dráhy mlel a dorážkou ho na třech drahách o pár kuželek přehrál. Na třetí dráze né o pár, ale o kolek. Bod byl doma, Jara byl spokojen a už přestal hrát, prý ať se koncáci trochu zapotí. To Petr z Mo… Štěpánovi nekladl žádný odpor a od naloženého kila ho zachránilo jen 5 kuželek. Je nám všem húplně jasné, proč hrál tak špatně… Takže plichta a plus 113 dřev pro Morendu.

Matýsek nastoupil dobrovolně proti Palošovi a do plnejch ho mlel. Ale bohužel dorážka mlela Matýska a tak zdárně prohrál o kolek na tři ku jedné na dráhy. Ivo proti Lubovi hrál hezky a nikdo nepochyboval o tom, že ho porazí. Na to se ale nemohl dívat rozhodčí a tak se pustil do trenéra Jary, že takhle se tedy hráč nekoučuje a dosáhl svého. Ivo, soustředěný jen na svoji hru nevnímající okolí jako profík, s klidem prohrál. No 113 dřev jim asik přišlo málo na stahování a zvedli to na 122 kuželek. To je důvěra v koncáky…

Ale nevadí, věděli jsme o kvalitě vzadu a těšili jsme se na koncáky. Tedy těšili jsme se v hospodě, neb si každý včetně jejich soupeřů myslel, že je hotovo. Ejhle, nebylo. Co se dělo ze začátku, nedokážu popsat. Nedokážu, neb jsem byl v té hospodě. Ale když jsme přišli po odehrané půlce, tak se náskok smrskl jen na nějakých 64 kuželek. A už se začalo počítat a kalkulovat, že musí naši každou dráhu vyhrát o 16 dřev. No zapojili jsme všechny možné hlasivky, i president se přidal, mutující Karlička taky zařvala a kluci dál makali. Dospěli jsme k předposledním hodům a na kolky jsme prohrávali již jen o 4. Jenže Jirka měl krála se sedlákem, což nám moc nepomohlo. A Miros měl krála samotnýho na exist. Ještě že výsledková tabule špatně ukazovala již naše vítězství. Jen Miros a bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby věděl, že musí. Ale nevěděl a dal ho! Pak už jen hod na prvního, pětka a vítězství s jistotou o 4 kuželky. No zbytečně moc, stačili jen samotný dámy!

No a začaly oslavy. Ty už popisovat nemusím, to si každý dokáže představit, jak se takové vítězství slaví. Ale aji naši nejmladší koukali s otevřenou pusou, co všechno dokážeme včetně našeho rozhodčího…

Tak zase někdy příště na výletě!