Listy jižní Moravy: Vykoulí v Rosicích zlato?

Autor: Petr Podroužek| Datum: 9. 3. 2011| Sezona: 2010–11

Rozhovor se stříbrnou vicemistryní světa v kuželkách Lucií Vaverkovou.

Trefit přední a zadní roh, pravou i levou přední fánu, pravého a levého sedláka i krále dokáže mrknutím oka. A nedělá jí vůbec problém zvládnout to vše na jednou. O kom a o čem je řeč? O pojmenování v kosočtverci postavených devíti kuželkách a nejlepší české hráčce loňského roku Lucii Vaverkové (25) z Rosic.

Ve světových žebříčcích současně naše nejvýše postavená hráčka (15. příčka) začala trefovat kuželky na rosických drahách už v jedenácti. Nyní jezdí pátým rokem hrávat do Rakouska. U jižních sousedů je oporou KSV Wiener Linien (Vídeňské dráhy). Formu ovšem piluje přes týden v Rosicích.

Když má na sebe položit medaile ze světových šampionátů pořádně to zacinká – je jich totiž třináct, nepočítaje ty z republikových mistrovství, akademických her a dalších. „Lucku znám odmalička. Je pohodová a je až neskutečné, jak dokáže při soutěžích pokaždé zabrat v pravou chvíli,“ prozrazuje na 185 centimetrů vysokou slečnu Pavel Mecerod, předseda kuželkářského klubu KK Slovan Rosice. Sundat všechny kuželky jedním hodem dokáže hráčka po sobě i čtyřikrát. Koule přitom váží 2,85 kilogramů a po dráze si to sviští rychlostí kolem 30 kilometrů v hodině. Hod by měl být přímý a nejlepší je trefit přední kuželku tak nějak napůl, aby koule sundala najednou všech devět.

Na tréninku Lucka hodí koulí přibližně dvěstěkrát. Zabrat dostávají nejvíce záda, kolena a zápěstí. Koule nemají v sobě díry na prsty, na rozdíl od bowlingových, a bývají oranžové, růžové a občas jsou třeba i do modra laděné. „Vyhovují mi nejvíce oranžové, ale jde, o můj vlastní vnitřní pocit. Naopak další barvy mohou, třeba subjektivně, působit i velikostně jinak,“ prozrazuje Listům Lucka a přiznává, že jí občas napadly myšlenky se s kuželkami rozloučit.

Pravda, reprezentování v Rakousku nějakou tu korunku občas přinese, na druhou stranu také něco stojí studium ekonomie na brněnské Mendlově univerzitě. „Bývá to hlavně ve zkouškovém období, kdy se toho hrozně moc nastřádá a mám všeho dost,“ přiznává sympatická tmavovláska.

I když se Lucce výsledkově zadaří, přesto musí na oslavu na pár hodin po skončení soutěže zapomenout. I tady vám totiž na záda mohou dýchat dopingoví komisaři. „Kdepak nepovolené prášky nebo alkohol. Ten nesmíme půl dne před, a do půlnoci po soutěži. Také musíme hlásit, kdy a kde se nacházíme. S dopingovou kontrolou mám už od loňska osobní zkušenost. Bylo to na mě dost drsné,“ popisuje nepříjemný zážitek Lucka z mistrovství světa, odkud si přivezla stříbro. O zlato ji připravily přitom pouhé dvě neshozené kuželky.

„No, možná něco takového může nastat i při květnovém mistrovství republiky v Rosicích. Takto významný podnik pořádáme sice už po několikáté, ale poprvé, v kategorii žen. Lucka bude samozřejmě velkou favoritkou,“ uvažuje dopředu Pavel Mecerod. Nedaleko Brna si to něžné pohlaví rozdá v moderní kuželně na čtyřech drahách. Hráčky zde ale čeká bouřlivější prostředí, než to je v mnoha jiných sportech. Fanoušci totiž své favoritky hlasitě povzbuzují z tribuny umístěné jen pár metrů za jejich zády. A to by v tom byl čert, aby zlato nezůstalo doma. Takže, kuželkářsky: Hodu zdar!

Článek byl převzat z březnového vydání Listů jižní Moravy s laskavým svolením autora pana Petra Podroužka.

• Březnové vydání Listů jižní Moravy (PDF, 5,3 MB)